Říká se: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“, ale někdy by úplně stačilo, kdyby člověk uměl dobře anglický jazyk, který je považován za jazyk světový a pro běžné potřeby je jeho znalost téměř dostačující.
Angličtina nahradila v základních školách ruštinu, ale je možné se s ní setkat ještě dřív, než žáček nastoupí do první třídy. Některé z mateřských škol nabízí možnost výuky cizích jazyků už i u dětí předškolního věku. Pro jejich budoucí život to je jistě velice užitečné, avšak brzká výuka cizího jazyka může mít nejen svá pozitiva, ale při nesprávně zvolené výuce přinést také nejedno úskalí.
Pakliže tříleté dítě hovoří plynule svou mateřštinou a nemá problémy s výslovností, neměl by být problém učit ho cizí řeči. Tři roky věku jsou dobou, kdy se zpravidla začíná s docházkou do předškolního zařízení a nabízí se možnost začlenit ho do běžné mateřské školy, nebo do mateřinky s výukou cizích jazyků. Názor veřejnosti na to se však různí. Jedna její část tvrdí, že je předčasné učit dítě cizí jazyk v době, kdy nemá ukončený řečový vývoj, druhá zastává názor, že čím dříve se s výukou započne, tím dříve dítěti přejde „do krve“ a bude pro něj představovat něco naprosto běžného. První skupina lidí navíc uvádí, že výuka ubírá dítěti možnost přirozených her a okrádá ho o část dětství. Kdo má pravdu? Jedni nebo druzí?
Nejprve je dobré asi říci, že výuka angličtiny či jiného jazyka, je-li vedena s citem, rozhodně dítě neobírá o možnost her a neokrádá ho o dětství. Cizí slovíčka se děti v mateřských školách učí zábavnou formou, která pro ně představuje zábavu. O dětství by je mohla okrádat v tom případě, že by od nich bylo vyžadováno získávání vědomostí cíleně, děti byly tvrdě úkolovány a již v předškolním věku by měly mít povinnosti dítěte školou povinného. Požadavek na biflování, přetahování dítěte do únavy a vyžadování něčeho, nač ještě není zralé, může přinést do budoucna riziko nebezpečí odporu k učení jako takovému.
Při výuce předškolních dětí je zásadní rozdíl v tom, že zatímco děti ve školách se cizí jazyk učí, předškoláci si jej osvojují. Zapamatovávají si jej stejně přirozeně, jako názvy rostlinek nebo zvířat a není třeba „tlačit na pilu“. Děti se učí hlavně poslechem, vnímají intonaci hlasu i výslovnost, chápou fráze a dokáží věrně imitovat. Pokud byste chtěli učit sami své předškoláky cizímu jazyku, je důležité to vědět. U takto malých dětí nemá totiž význam učit je jednotlivá slovíčka, která si sice dokáží zapamatovat, ale to je tak asi všechno. Zisk z toho nebudou mít žádný. Zvlášť důležitá je proto při výuce malých dětí forma. Je nutné, aby se jim dostalo srozumitelného vysvětlení. Pomůckou je tu například mimika, gesta, výraz obličeje. Věty doprovázené výmluvnými gesty a pohyby dají dítěti možnost pochopit, co se po něm chce. Velkým pomocníkem jsou při výuce různé básničky a říkadla. Představují totiž bohatý zdroj slovních spojení a frází. Učí děti správné výslovnosti, intonaci řeči i výslovnosti. K dalšímu zautomatizování jazyka slouží velmi dobře také písničky. Jejich melodie drží text pohromadě, takže tak snadno tam nějaké to slůvko nevypadne, jako se tomu může stát třeba u básniček či říkadel. Při písničce se dítě navíc soustředí na melodii, takže odpadá soustředění se na text a ten se pak lépe zapamatovává.
Jednotná odpověď na otázku, zda je výuka cizího jazyka pro předškolní děti vhodná či nikoliv sice neexistuje, ale je možné říci, že pokud je zvolena vhodná metoda odpovídající věku dítěte, určitě mu nemůže uškodit, ale dítě tím může jen získat.
