Zlozvyk představuje negativní návyk, který dítě opakuje bez ohledu na to, zda to je či není vhodné. A nejen dítě. Často si nějaký ten zlozvyk přinášíme i do dospělého věku. Dospělý člověk však na rozdíl od dítěte dokáže rozlišit společenskou nevhodnost svého počínání a rafinovaně je skrývá. Ač sami můžeme nějakým tím malým hříškem trpět a bojujeme sami se sebou při jejich odvykání, není to důvodem k tomu, abychom dětem zlozvyky tolerovali.

Jeden z nejběžnějších dětských zlozvyků začíná již v miminkovském věku. Netušíte který to je? Stačí jedno slovo: dudlík. Šidítko pro ty úplně nejmenší, jehož úloha nejčastěji končívá po prvním roce věku dítěte. Nelze stanovit nějakou pevnou hranici, od kdy by dítě dudlík již nemělo používat, ale kdy nastane k tomuto kroku ten správný čas by měli odhadnout rodiče. A nejen odhadnout. Měli by pak udělat také vše proto, aby se dudlík stal minulostí. Mnohdy tomu tak však není. Je totiž pohodlnější dítěti dudlík ponechat. V extrémních případech zůstává šidítko na pořadu dne až do doby, kdy jde dítě do školky. O tom, že to nevypadá vůbec hezky, není třeba mluvit. Horší však je, že se dudlík může negativně podepsat na stavu dětského chrupu. Pakliže i vám se zdá, že dudlík již pro vaše dítě není vhodný, je třeba jej od něho dítě. Nikdy si nevybírejte k tomuto kroku dobu velkých změn v rodině. Ať je to například příchod dalšího miminka, čas intenzivních rodinných rozmíšek, nebo třeba dovolená. Připravte se na to, že často se odebrání dudlíku neobejde bez pláče. Na dítě se nezlobte, nehubujte ho, ale zachovejte klid a pokuste se k tomuto kroku můžete využít třeba situaci, kdy se vašim přátelům narodí miminko. Dítěti můžete vysvětlit, že dudlík bude pro děťátko pěkným dárkem.

Dalším zlozvykem, který nám dokáže drásat nervy, je kousání nehtů. Je to činnost typická pro děti starší. Nehty si začínají okusovat z nudy nebo nervozity a není výjimkou, že právě tento zlozvyk si nesou až do dospělosti. Možná i vy znáte člověka, jehož prsty připomínají paličky a nehet na jeho prstech nemá šanci povyrůst. Dětem je důležité vysvětlit, že se to nedělá a není to pěkné. U těch mladších mohou pomoci i různé speciální olejíčky, jejich hořká nebo kyselá chuť je natolik nepříjemná, že dítě od kousání nehtů odradí. Tento zlozvyk se odbourává poměrně obtížně, vyžaduje hodně trpělivosti.

Společensky naprosto nepřijatelným zlozvykem je šťourání v nose. Často však můžete potkat maminku s malým dítětem, které má prstík zanořen do nosní dírky a s maminkou to ani nehne. Neuvědomuje si, jak na její dítě a potažmo i na ni mohou pohlížet ostatní lidé, ani to, že s tímto zlozvykem může mít dítě později ve škole problémy. Již při prvních náznacích šťourání v nose je třeba vysvětlit nevhodnost takového chování a důsledně dbát, aby to dítě nedělalo. Důslednost je v případě nejen tohoto, ale všech zlozvyků klíčem k úspěchu.

Horší problém představuje zlozvyk spočívající ve škubání vlasů. Nejedná se totiž jen o činnost z nudy či nervozity, ale představuje spíše reakci na nějaký vnitřní problém. To, že si dítě dobrovolně působí bolest rozhodně není v pořádku. Pokuste se v klidu zamyslet nad tím, co by mohlo být příčinou problému, který dítě evidentně má. Jestliže důvod nemůžete najít, je na místě konzultace odborníka. Takovýto neřešený problém by mohl mít i do budoucna vliv na psychiku dítěte a způsobit mu v životě nemalé potíže.

Možná si s trochou nadsázky říkáte, že vaše dítě je „cvok“. Opakovaně se rozbíhá a bourá hlavou do zdi, nebo začne hlavou mlátit o podlahu. Že by se dítě zranilo obavy většinou mít nemusíte. I odborníci tvrdí, že se jedná o demonstrativní chování a dítě utrpí maximálně tak na čele bouli. Tady je na místě, abyste se zamysleli i nad vaším chováním. Je to problém nejen dítěte, ale i váš. Tento zlozvyk bývá většinou vlastně voláním po vaší pozornosti, které se dítěti nedostává. Řešením je více času, který dítěti věnujete a vaše snaha dokázat mu, že jste milující rodiče připraveni tu být pro něj kdykoliv je třeba. Nejen ve chvíli, kdy si způsobí bolest. To je totiž cíl – dítě si působí bolest, pozornost rodičů se obrací k němu. Pakliže ani přes vaši snahu tento problém neustává a dítěti jsou již čtyři roky (doba, do kdy zpravidla tento zlozvyk zmizí), je na místě navštívit odborníka.

Děti svými zlozvyky často útočí na naše nervy tak, že se s nadsázkou ptáme sami sebe, jestli bychom si spíš neměli ty nehty kousat či vlasy trhat my. Když si neokusuje nehty nebo kůži na ruce, pak se houpe na židli, zlobí u stolu, srká polévku, vzteky se válí po zemi, zkrátka naše zlatíčka nám někdy dokáží opravdu „zatopit“. V žádném případě jim to ale nemůžeme tolerovat. Je třeba se obrnit pořádnou dávkou trpělivosti a důslednosti a vyhlásit zlozvykům svých ratolestí každodenní boj.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..