Není to dnes sice již tak časté, jako dříve ale, přesto jsou rodiny, ve kterých pospolu žije více generací, většinou starší – rodiče jednoho z partnerů, a mladá rodina. Společné soužití může přinášet jak výhody, tak také problémy. V každém případě je zapotřebí tolerance na obou stranách.  Jak vypadá podobné soužití očima  žen, jaké může být?

Typické české přísloví říká, že „tchyně a uzený je nejlepší studený“. K jednomu z častých konfliktů, zvláště při společném bydlení, dochází totiž ve vztahu matky v roli tchyně s partnerem nebo partnerkou svého potomka. Starší žena má své zažité představy o tom, jak by měla fungovat domácnost a mnohdy může mít pocit, že její potomek strádá. Péče o syna že není taková, na jakou byl zvyklý a dcera že si zaslouží, aby se k ní partner choval lépe. Hodně pak záleží na tom, jak se k tomu postaví její potomek. Ovšem v mnoha případech se přísloví rozhodně mýlí. Bývá to právě „tchyně“,  jenž díky svým zkušenostem dokáže tmelit obě rodiny a navíc je zde výhoda v tom, když přijdou vnoučata, může je ohlídat. Pokud obě rodiny žijí pod jednou střechou, například rodiče v přízemí a mladí v prvním patře, stačí jí jen zaťukat na dveře.

„Jsem ráda, že žijeme mladými v jednom domě. Kdyby to mělo být v jednom bytě, měla bych určitě jiný názor, ale takto máme všichni své soukromí a já jsem díky tomu nepoznala syndrom „prázdného hnízda“. Do ničeho jim nemluvím, snažím se vyvarovat toho, co si myslím, že by vadilo mně. Zatím to klape a doufám, že to tak i zůstane,“ říká třiapadesátiletá Věra z Prahy.

Jsou ale i ženy, které to, že se jejich rodina rozrostla a všichni žijí pod jednou střechou, pociťují jako určité omezení. Většinou to bývá v případě, že „dítě“ z hnízda již jednou vyletělo, ale po čase se vrací. Žena si zvykla na dostatek soukromí bez omezování, s manželem započali novou éru života, kdy se věnují nejen povinnostem, ale také zálibám. Soužití s mladými, zvláště když přijdou děti, do jisté míry omezením je.

Aby vícegenerační soužití mohlo dobře fungovat, je důležité držet se určitých zásad. Žena, která je matkou a tchyní, by neměla mluvit mladým do soukromí a respektovat ho, nevnucovat své názory a neudělovat nechtěné rady, v žádném případě nepodrývat autoritu rodičů u dětí. Ve své babičkovské roli pak může děti v rozumné míře rozmazlovat a dělit se s mladými o životní zkušenosti.

Pokud žije mladá rodina s rodiči ženy, ta jako často výhodu uvádí, že při konfliktech s manželem je maminka, vždycky po ruce. Tady se skrývá nebezpečí: to, co ona vnímá jako plus u jejího muže může vypěstovat k její matce záporný vztah až odpor. Rozhodně žádný muž neprahne po tom, aby poslouchal: „Ale maminka říkala….“ Mladá žena by se měla mít na pozoru, aby její manžel nezískal pocit, že to, co řeknou rodiče je důležitější, než to říká on. Jen málokterý se také smíří s tím, že hlavní oporou ženy jsou rodiče, nikoliv on. Problémy mohou nastat i když mladí žijí s rodiči manžela. Jsou známy i takové případy a není jich zase tak málo, kdy je syn natolik závislý na matce, že nevnímá co prožívá jeho žena a nemá potřebu a nechce to řešit.

A jako tu dva konkrétní  příklady.

Žijeme s manželem a dcerkou v domě mých rodičů. Jsou skvělí a malou pohlídají kdykoliv je třeba. Vypomáhají nám i finančně. Manželovi se nelíbí, že nám rodiče, zvlášť moje matka, mluví do života a do výchovy dcerky dětí, ale kdybych jí to řekla, obávám se, co by mohlo následovat,“ svěřila osmadvacetiletá Veronika.
Je jistě chvályhodné, že rodiče mladým pomáhají s hlídáním dcerky. Ocenit lze samozřejmě i jejich finanční pomoc, ale je důležité si uvědomit, že si tím mohou osvojovat právo zasahovat jim do života. Inu – nic není zadarmo. Tady je třeba vážit na opravdu lékárnických vahách. Je třeba, aby si rodiči uvědomili, že jejich pomoc je dobrovolná a je důležité, aby byla nezištná, nikoliv v očekávání „něco za něco“, čili – my hlídáme a platíme, vy posloucháte.

„Moje tchyně si snad ani neuvědomuje, že její syn je dospělý a ženatý. Nosí mu jeho oblíbená jídla, kterým on bohužel dává před těmi mými přednost, rozmazluje naše děti a tam, kde cokoliv zakážu, to dovolí s tím, že „maminka to tak nemyslela…“ Opravdu nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Můj muž v tom však problém nevidí a rozhodně se nechce z domu své matky stěhovat. Je až patologicky pod jejím  vlivem. Obávám se, že to naši rodinu rozvrátí a zničí,“ říká třicetiletá Jana z malého města na severu Čech.
Matka jejího muže by si měla uvědomit, že její syn není už kluk, ale muž, který má navíc rodinu. Bohužel takovéto extrémní případy často končí špatně. Je tu na místě návštěva psychologické či manželské poradny.

Řešením bývá osamostatnění se a zajištění vlastního bydlení, protože vliv dominantní matky bývá příliš velký. Je důležitá značná míra diplomacie, kterou musí mladá žena v takovém případě zvládnout. Přestřihnout pupeční šňůru mezi matku a dospělým na matce závislým synem je opravdu těžký oříšek. V každém případě ať mladý pár či rodina žije kterýmikoliv z rodičů, vždy by jim měli zachovávat úctu, toleranci a respekt. Mladí i „staří“ by si pak vzájemně naslouchat a udržovat vzájemnou komunikaci, která ujasní přání a požadavky všech zúčastněných.

Similar Posts

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..