Vaše dítě bývalo bezproblémové, roztomilé, rádo si s vámi povídalo a neměli jste s ním žádné větší problémy. Že někdy přineslo hroší známku, nebo provedlo typicky dětskou vylomeninu jen potvrzovalo, že doma máte obyčejné zdravé dítě. Jinak si ho paní učitelky chválily a vy v roli rodičů měli radost, jak pěkně vztah dítě-rodič u vás funguje.
Pozvolna se ale cosi změnilo. A postupem času je všechno jinak. Syn či dcera jsou zamlklí, těkají očima když se jich na něco ptáte, působí nesoustředěným dojmem, ale když se jich zeptáte, co se děje, zarputile tvrdí, že nic. Následují špatné známky, horší hodnocení, poznámky. Je vám sice jasné, že si dítě potřebuje začít budovat svou osobnost, ale že by zrovna tohle byla ta pravá cesta? Kdepak, s tím se nehodláte smířit. A tady je čas, abyste zbystřili. Možná vám dojde, že cosi nejen, že není v pořádku, ale je v naprostém nepořádku až poté, co si přečtete v žákovské knížce poznámku o nedoneseném úkolu, který jste den před tím podepisovali a ráno ještě zkontrolovali, že si sešit dítě uložilo do školního batohu. Možná, že vám stále ještě uniká, že začíná jít o něco vážnějšího, než je pouhá nepozornost menších dětí či klackovitost těch větších. Když na dítě uhodíte, stane se z něj s trochou nadsázky liliput. Pod vašimi slovy se zmenšuje a nejraději by se vytratilo úplně. A pořád nic, žádné vysvětlení, nic co by vám dalo pochopit tu změnu v chování vašeho dítěte. Možná vám to dojde až tehdy, když se mu začnou ztrácet věci, peníze a když se původně naprosto bezproblémové dítě promění v človíčka, který je samá pětka a poznámka. Tehdy na něj důrazně uhodíte a ono se rozpláče. Srdceryvně a téměř neutišitelně. A vy se konečně dozvíte o velkém trápení, které vaše dítě má. Stalo se totiž obětí šikany. Bohužel se jedná o stále častější jev. Obětí bývají nejčastěji právě děti hodné, poctivé, labilnější, slabší a rovněž takové, které v učení vynikají. Počínání agresorů, spolužáků takového dítěte je natolik nátlakové, že se dítě bojí svěřit i rodičům, čím prochází. Statistika hovoří neúprosnou řečí šikana se podepsala na psychickém stavu mnoha dětí a v extrémních případech skončila i sebevraždou. Ponechává šrámy na dětské duši a dokáže zasáhnout i dospělého. Proč tolik zloby, záště, agrese? O tom hovořit by vydalo na další celou kapitolu, stačí se zamyslet nad konzumní společností, nedostatkem času, který rodiče mohou či chtějí věnovat svým dětem, ale také na filmovém „umění“, kdy krev stříká z obrazovky a záměrné zlomení končetin je tou nejméně bolestivou scénou. Bojové hry na počítačích, drogy…stačí. Dnes se zamysleme nad tím, jestli právě vaše dítě tento bohužel ne ojedinělý jev nepronásleduje.
Příznaků šikany existuje celá řada. Ne každý z těchto jevů musí šikanu signalizovat, ale vy své dítě díky znalosti příznaků můžete začít bránit dřív, než bude pozdě. Příznaky šikany:
– Nechuť dítěte docházet do školy
– Ztráta zájmu o učení
– Špatné soustředění
– Neklidný spánek
– Smutek
– Apatie
– Odmítání svěřit se, co dítě trápí
– Časté „ztrácení“ osobních věcí
– Opakované žádosti o peníze na různé, často nesmyslné věci
– Krádež peněz nebo věcí
– Časté stížnosti na různé zdravotní potíže, zejména na bolesti břicha, aby dítě nemuselo jít do školy atd.
– Odmítání chodit ven, častější zdržování se doma.
Jelikož výzkumy prozrazují, že obětí šikany se stává až neuvěřitelných 40% dětí školního věku, je nesmírně důležité věnovat pozornosti všem změnám chování dítěte. Při jakémkoliv podezření neváhejte kontaktovat zástupce školy. A svému dítěti dopřejte maximální pocit podpory a bezpečí. Jen tak se lze šikaně úspěšně bránit.
