Obsah textu
V Česku to s novými pracovními místy není právě ideální. A na každé z těch stávajících připadá dobře třicet, možná čtyřicet zájemců o práci. Kdo se někdy zúčastnil nějakého výběrového řízení, ví dobře, o čem je řeč. Jsou však lidé, kteří práci hledají hůře než jiní. Patří sem tělesně postižení, lidé nad padesát let věku a ženy všeobecně.
Diskriminace – co s tím?
Proti diskriminaci brojí kdekdo. Počínaje výbory evropské unie, konče lokálními plátky. Dá se s ní však v praxi skutečně něco hmatatelného dělat? Už v životopise můžete vynechat data, o kterých jste přesvědčeni, že by vás mohla diskriminovat. Ať už se jedná o rodinný stav nebo věk narození, který však bude stejně patrný z dalších informací. Počet dětí v rodině se zde již vůbec nepíše, ledaže by naopak svědčil pro vás – např. nemám příliš pracovních zkušeností, protože jsem vychovala dvě – tři – čtyři děti, které jsou ale v současné době již téměř dospělé a já se chci zaměřit na sebe a budování vlastní kariéry. Asi tak nějak, podaří-li se vám tuto informaci jakýmsi způsobem vtěsnat do strukturovaného životopisu.
Při osobním pohovoru
Ať již váš životopis říká cokoli, jsou věci, které u osobního pohovoru nijak nezapřete. Vaše pohlaví a věk k nim patří. Přestože jisté „diskriminační“ otázky jsou nepřípustné, většina z nich zde padne. A jakkoli se nám to nemusí líbit, ze strany zaměstnavatele je i docela pochopitelné, že chce zaměstnat osobu, která se zapracuje a na daném místě vydrží pracovat, dokud se to bude hodit jemu.
Čím to je?
V našich poměrech nebývá zcela obvyklé, aby na rodičovskou dovolenou, příp. paragraf s nemocným dítětem, odcházel otec. A dokud se toto nezmění, budou mít ženy na trhu práce obrovské mínus. Nezmění se to však, pokud budou mít ženy na stejných pozicích výrazně nižší příjmy než jejich mužští kolegové. Dá zdravý rozum, že z rodičů zůstane doma ten, jehož příjem bude rodině méně scházet. Kudy ze začarovaného kruhu tedy ven?
