Když koníčkem (a prací) je kůň

Konska zubarkaZubařů, kteří se specializují na koňský chrup je u nás jen několik. Na veterinární fakultě se studenti učí sice základ péče o koňský chrup, ale tato specializace se u nás přímo nevyučuje. Adéla Lišková své vědomosti nabyla v USA, ve škole koňské zubařiny World Wide Equine v Glenns Ferry, Idaho.

Základ je nezbytný, mnohé člověka naučí praxe
S láskou ke koním jsem se narodila a jezdectví se věnuji od 12 let. Vystudovala jsem právnickou fakultu a během studia trávila hodně času v USA v Kalifornii. Střídavě se studiem jsem tam asi dva a půl roku pracovala jako asistentka uznávané veterinární lékařky. Naučila mne spoustu věcí včetně základů koňské zubařiny. Zaujalo mě to, protože takovou péči jsem u nás neviděla. Chtěla jsem se dozvědět víc a tak jsem se zapsala do kurzů přímo ve škole koňské zubařiny v Idaho. V průběhu sedmi let jsem absolvovala tři kurzy. Tato škola má mnohaletou tradici a jezdí tam lidé z celého světa. Původně jsem chtěla tento obor poznat abych mohla pomoci koním svým a svých přátel. Ale moji přátelé mě doporučili svým dalším přátelům a známým a já jsem s koňskými zuby pracovala stále častěji. Spoustu věcí mě pak samozřejmě naučila praxe. Dnes jezdím za koňmi po celé naší republice,“ říká Adéla Lišková, která má to štěstí, že se jí podařilo spojit svou zálibu s profesí.

Koňské zuby rostou po celý život
Koňské zuby na rozdíl od lidských celý život dorůstají a opotřebovávají se. Tím, že člověk koně přesunul do stájí a oni tak ztratili možnost přežvykovat co chtějí a kdy chtějí, mají jejich zuby tendenci přerůstat a způsobovat různé problémy. Přerostlé části zubů, které nejsou citlivé, se proto brousí. Koně vnímají vibraci, která jim sice může být nepříjemná, ale kupodivu s tím obvykle nemají větší problém. Pokud ano, může se při práci s elektrickými nástroji použít trocha sedace ke zklidnění, aby se kůň nebál nezvyklého bzučení. Základním nástrojem je rozvěrák, který se nasadí na přední zuby tak, aby bylo možno pracovat na zadních stoličkách, pro bezpečnou úpravu řezáků se zase používá silikonový klínek, který se vkládá mezi stoličky. Dalším nezbytným vybavením je elektrická bruska se dvěma hlavními nástavci, různé typy rašplí, dlátka, kleště a další nástroje. „Obvykle moje práce spočívá v obroušení přerostlých špiček a hran zubů, úpravě úhlu skusu molárů i řezáků či úpravě prvních stoliček pro tzv. usazení udila. Občas je potřeba odstranit vlčí zoubky, což jsou obvykle drobné zoubky velké 1-2cm, které občas  ve věku do 2let koním  narostou v místě, kde mohou vadit v momentě, když jim vložíme  do huby udidlo. Další zásadnější úpravy souvisejí s nepravidelnými zuby, které se díky člověkem řízenému chovu koní občas vyskytnou.  Jde-li o významnější zákrok, jako např. odstranění stoličky, domlouvám se s veterinářem na spolupráci, protože už může jít o situaci, která vyžaduje veterinární dohled.“
Člověka samozřejmě napadá, že koňská zubařina je práce fyzicky náročná.„Díky své fyzické náročnosti je tato práce pro mne vlastně takovou náhradou posilovny. Ruce dostávají zabrat nejvíc, ale občas cítím i záda. Když však koníkovi pomůžete a vidíte opět veselé a spokojené zvíře, tak za ten pocit to stojí,“ říká Adéla Lišková. Kupříkladu paní zubařku zavolali ke koni, který špatně a pomalu žral a za posledních pár měsíců hodně pohubl. Kromě toho byl prý velmi těžko jezditelný a ani nejostřejší udidla u něj nefungovala. „Nebylo divu. Koník trpěl nepravidelností chrupu a na prvních horních a posledních dolních stoličkách mu narůstaly ohromné háky, které byly už tak přerostlé, že vytvářely na dásních boláky. Další rány ve tvářích způsobovaly přerostlé špičky na vnějších hranách stoliček. Díky tomu měl v podstatě blokován žvýkací pohyb a každé skousnutí pro něj bylo utrpením. Udidlo mu samozřejmě způsobovalo další bolest. Asi měsíc po úpravě zubů byl zahojený, jako vyměněný, žral, přibíral a byla radost na něm jezdit.

Jak skloubit práci s rodinou?
Adéla je také maminkou a tak člověka napadá, jak jde péče o rodinu s časově náročnou prací dohromady. „Jako miminka jsem je často brávala s sebou. Později mi velmi pomáhala rodina, bez které bych tuto práci dělat nemohla. Mám štěstí na ochotné babičky a několik prima tet.“ Jak je v případě Adély Liškové vidět, co může být lepšího, než když má člověk šťastnou rodinu a práci, která ho opravdu baví.

 

 

 

 



Zanechat odpověď

Autorská práva © 2014 Spokojená rodina · Všechna práva vyhrazena · Navrhl Theme Junkie
Běží na WordPress